Můj den

Devítka

1:MAezi prsty mi roky utíkaj',
proč blízko duše cDítím někdy k rGánu strDach,
vždyť v dlaních Hmosudy hvězd stejně mám napsanAý,
nad hlavou mi ptáci procitaj',
letí k jihu, vDítr stírá z křGídel prDach,
ten směr maj' tHmisíce cest, tisíckrát hledanEý.
R:Dobře vF#mím: teď někde prDocitGá mDůj dAen,
já ještě spHmím, ale už cDítím krGev ve spDáncAích,
když začnem hrF#mát, je to jak Dútěk zGa slDuncAem,
dám ti svůj hlHmas, tDy mi svý slova dAej.
2:Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
3:Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:09.005+00:00
Výsledky hledání: